Let Me Fuck You 11.

7. září 2009 v 15:43 | Blacklace |  Let Me Fuck You
Chtěl jsem mít takovej vztah, jakej měl Peter s Martinem... a nebo nechtěl? Jenže mě se strašně líbilo, jak se na sebe dívají a jak se jeden k druhému chovají. Ale vím já vůbec, co je to láska? Měl bych to s Ollim aspoň zkusit. Martin si taky myslel, že je hetero... a najednou na scénu přijde Peter a... je s ním šťastnej.

Při poslední hodině, která byla tak nechutně nudná, jsem usnul a nikdo mě pak nevzbudil, takže jsem se probral asi půl hodiny po zvonění... Byl jsem dost unavenej. Trest u Olliho mi před několika dny skončil, tím pádem jsme se mnohem míň vídali. Jediný místo, kde bych ho možná mohl potkat byla tělocvična, kde se po vyučování nacvičovalo na besídku, do které bez mála zbývaly pouze dva týdny. Pak budou Vánoce...

Sakra, Vánoce! Nemám ještě žádný dárky, nic... Taky mi to mohlo dojít, když je všude Vánoční výzdoba a nechutní Santové. Takže... jdu nakupovat dárky. Hodil jsem sebou, abych byl co nejdřív doma... hodil jsem tašku s učením na zem a z pokoje si vzal svojí peněženku. Padla na mě typická nákupní horečka, kterou trpěj výhradně ženský. Neměl jsem naprosto žádnou představu, co by se komu líbilo, ani jsem to nezjišťoval, takže jsem vsadil na svojí intuici. Snad se strefím.

Když jsem se k večeru vracel domů, nesl jsem plno tašek s dárky... pak mě ještě čekalo je zabalit. Myslel jsem snad na všechny - na mamku, svoje dvě sestry, Martina, Erica, Petera a... jo, na Olliho taky. Věděl jsem, že na Vánoce k nám přijde plno mamnčiných přátel, kteří by jinak zůstali sami... napadlo mě, že bych se mohl zeptat Olliho. Mamka mi řekla, že kdybych chtěl kohokoliv vzít na Vánoce k nám, tak můžu. Nevím čím to bylo, ale v tomhle Vánočním čase jsem prostě myslel na všechny... vzbuzovalo to ve mně šílenou vlnu solidarity, takže jsem dával peníze na charitu a pomáha lidem, kteří to potřebovali.

Ve škole už panovala taky taková volnější atmosféra... Týden před besídkou mě Olli požádal, jestli bych mu nepomohl rozvěsit tu výzdobu, kterou jsme tak pracně dělali. Nadšeně jsem mu slíbil, že v úterý určitě příjdu. A taky že jsem přišel... dal jsem si záležet na tom, abych vypadal co možná nejlíp. Olli taky vypadal neodolatelně... měl na hlavě Santovskou čepici, která mu dodávala na roztomilosti. Vyzdobení celý školy nám trvalo hezkejch pár hodin. Olli si neustále vymýšlel záminky, aby se mě směl dotýkat. Neměl jsem mu to za zlé, naopak... dělal to s elegancí a šarmem, které mi lichotili.


Zrovna jsem lezl po žebříku nahorů, abych přidělal poslední barevný řetěz a když jsem lezl dolů, po jedné z těch posledních příček jsem uklozl a Olli mě jen tak tak chytil do své náruče. Andílkovsky se usmíval a nepouštěl mě. Vzpomněl jsem si na to, co mi dneska ráno říkala mamka... mám Olliho pozvat na Vánoce k nám.
"Nechtěl bys strávit Vánoce u nás?" zamumlal jsem a taky se usmíval.
"U vás?" tvářil se překvapeně.
"Mamka tě k nám chce pozvat, abys Vánoce netrávil sám... můžeš sebou vzít i Hardcora."
"A proč si myslíš, že budu Vánoce trávit sám?" zeptal se a pustil mě z náruče dolů na zem.
"Já jen... jsi teď bez přítele..."
"Myslíš?" zasmál se, když viděl můj výraz. To snad ne, on nemůže mít přítele...
"Každopádně kdybys chtěl, tak můžeš přijít..." otočil jsem se k odchodu... zase jsem nebyl dost rychlý a někdo mi Olliho sebral. Bylo mi to líto...

"Počkej!" křikl za mnou a doběhl mě. "Přiznám se, nemám přítele..."
"Tak přijď, budeme tě čekat." rozzářil jsem se jako sluníčko.
"Dobře, příjdu..." kývl a ještě se o kousek přiblížil. Měl takový krásný výraz v očích.
"Řekl jsem ti už, že máš moc krásný oči?" odvážil jsem se ho jemně pohladit po tváři. On se ke mně pořád přibližoval a já couval, až jsem se zastavil... Nebyla to zeď, která mě donutila se zastavit. Věděl jsem, že nad dveřmi visí jmelí, chtěl jsem záminku. Když se Olli přiblížil až těsně ke mně, vzhlédl jsem k rámu dveří, kde bylo jmelí. Olli se tím směrem taky podíval a rty mu rozzářil úsměv.

Obmotal ruce kolem mého pasu, tak něžně a s citem... Jeho teplé dlaně vjely pod lem trička, jen tak, aby mi mohl sevřít boky. Dal jsem svoje ruce za jeho krk, byl vyšší než já. Olli se ke mně sklonil a pár vteřin se mi díval do očí, než zrušil tu krátkou mezeru mezi námi. Jemně přejížděl rukama po mých zádech... Stoupl jsem si na špičky, abych líp dosáhl k jeho rtům. Ochutnal jsem, jak sladký je, nemohl jsem přestat ho líbat. Ten lesk na jeho rtech byl vážně sladkej... přejel jsem jazykem po jeho spodním rtu a pak vnikl do jeho pootevřených úst.

Olli uměl líbat vážně úžasně, podlamovala se mi z toho kolena. Těsněji jsem se k němu přitiskl a rukama ho hladil ve vlasech. Na tomhle něco bude... Když jsme se od sebe odtáhli, ještě dlouho potom jsem nechal zavřené oči a zhluboka dýchal. Cítil jsem, jak mi bije srdce a jak moje rty pulsují od toho, jak mě do nich Olli kousal. Když jsem otevřel oči, Olli se na mě se zalíbením díval, ani jeden z nás nepromluvil. Naklonil jsem se k jeho oušku a tváří se jemně otřel o tu jeho.
"Nechtěl bys dneska někam zajít?" pošeptal jsem mu svůdně. Na jeho rtech se objevil přenádherný úsměv.
"Zveš mě na rande?" oplatil mi moji větu a při tom se usmíval
"Možná." zkousl jsem si spodní ret a nevině pokrčil rameny, což bylo jasný gesto toho, že si může sám vybrat.
"Tak dobře... rande s tebou nejde odmítnout." zahihňal se a jeho jemné prsty přejely po mojí tváři.

****

Celý jsem se chvěl, když jsem rychle šel domů... Můj bože, nemůžu tomu uvěřit! Já pozval na rande svýho učitele a nejkrásnějšího chlapa na škole! Strašně jsem to chtěl někomu říct. Martina jsem nechtěl rušit, protože jsem předpokládal, že si teď užívá někde s Peterem. No jo, ale komu bych se mohl svěřit s tímhle sladkým tajemstvím? Nikdo mě nenapadal, takže asi bude lepší, když si to nechám pro sebe. Sice jsem netušil, kam večer Olliho vezmu, ale strašně jsem se na to těšil. Po tom líbání pod jmelím jsem na to byl docela žhavej.

Zřejmě na to měla vliv i ta Vánoční atmosféra, že jsem všechno tolik prožíval... Když jsem přišel domů, nádherně to tam vonělo. Zamířil jsem rovnou do kuchyně, abych společně se svojí malou sestřičkou mohl za máminými zády tajně ochutnávat cukroví. Moje mamka uměla vždycky moc dobře vařit.
"Jak bylo ve škole Davide?" zeptala se.
"Znáš to, nuda... jo, Olli k nám na Vánoce přijde, slíbil mi to..." usmál jsem se, když jsem si vzpomněl na to dnešní odpoledne.
"Oh, budu se na něj těšit..." zasmála se a chvíli mě studovala pohledem. "proč se pořád tak pitomě usmíváš? Že ty ses zamiloval?" začala se smát a rozcuchala mi vlasy.
"No tak mami!" ublíženě jsem se snažil, aby moje vlasy měly zas původní tvar.
"Je to ten tvůj učitel, že jo?"

Takhle to ze mě páčila asi hodinu, takže nakonec jsem pod tou palbou jejích otázek povolil a prozradil jí to.
"No dobře no... pozval jsem Olliho na rande a on souhlasil."
"To je senzační!" objala mě nadšeně kolem ramen. "Jsem ráda že jsi se konečně zamiloval Davide."
Měl jsem štěstí, že moje mamka byla takhle tolerantní a ani zdaleka jí nevadilo, že moje city zahořely k muži. No moment, já nevím, jestli ho miluju! Ale vlastně čemu se bráním... je mi s ním moc hezky, tak proč si ten krásný pocit odepírat? Jsou Vánoce...
Teprve teď mi došlo, že jsem se vlastně s Ollim ani nedomluvil na hodině... prohrábl jsem mamace mobil, kde v přijatých hovorech měla Olliho číslo. Třásl jsem se nervozitou, když jsem mu měl zavolat. Nechápal jsem, proč mám najednou tak mizerný sebevědomí... připadal jsem si jako Peter, ten měl úplně stejnej problém.

Nakonec jsem překonal sám sebe a zavolal mu. Cítil jsem zvláštní napětí, když jsem uslyšel jeho hlas. Mezi tím, co jsem si s ním povídal, tak jsem seděl u sebe v pokoji a zkrášloval svůj zevnějšek. Chtěl jsem kvůli němu vypadat co nejlépe, abych se mu líbil... Taky jsem se podle toho oblékl a aspoň hodinu se kontroloval v zrcadle... Asi si teď myslíte, že jsem holka, která se tady vydává za kluka...

No, někdy si to taky myslím, ale copak vy to neznáte? Prostě v tomhle věku to tak je, že se chcete líbit někomu, o koho máte zájem. Myslím že některý z nás to neopustí ani ve 30ti.

K večeru se u nás stavil Olli, bohužel moje mamka byla rychlejší, takže mu otevřela ona, zatímco já byl na začátku schodů... Určitě podváděla! Vždycky soutěžíme, kdo otevře první a si jsem jistej, že to musela vědět, že na Olliho čekám. Každopádně se s ním zakecala a pozvala ho dál. Tak to se odsud dneska nedostaneme. Mamka okamžitě Olliho posadila na pohovku a odběhla do kuchyně uvařit kafe... no to snad ne, ta nás tady bude dusit pěkně dlouho. Musíme se s Ollim nějak vytratit.

Sešel jsem schody, nevšiml si mě. Zezadu jsem mu zakryl oči a čekal, co udělá. Jemně se dotýkal mých rukou a snažil se zjistit, kdo to je...
"Davide?"
"Sakra, odhalil jsi mě..." zasmál jsem se a posadil se vedle něj. Cítil jsem vůni jeho parfému, strašně se mi líbila.
"Přišel jsem si pro tebe trochu dřív, nevadí?" usmál se a odhrnul mi vlasy z tváře. Ten způsob, jakým to řekl se mi zatraceně líbil...
"Ne, nevadí." usmál jsem se. "Ale moje mamka nás tady bude do nekonečna zdržovat." protočil jsem oči a on se jenom smál.
"Copak, ona o naší schůzce nic neví?" naklonil hlavu na stranu.
"Vypáčila to ze mě... ale vsaď se, že nás oba bude vyslíchat." než Olli stihl odpovědět, do obýváku přišla moje mamka a už to jelo.

Neustále se nás na něco vyptávala, jako kdybychom snad byli novomanželé, nebo co... vždyť jsem s Ollim nechodil, jenom jsem ho povzal na blbý rande.
"Mami!" řekl jsem trochu naštvaně.
"Co?"
"Já jsem si tenhle večer představoval jinak."
"No dobře, tak běžte..." usmála se mile... držela nás tam hodinu a půl, venku už byla tma a pěkná zima. Vyšli jsme s Ollim ven a zastavili se hned po pár metrech.
"Vážně ještě chceš někam jít?" zeptal se mě.
"Těšil jsem se na to..." povzdechl jsem si. "Ale asi z toho nic nebude."
"Kdo řekl, že nebude?" pohladil mě po tváři. "Můžem ještě někam zajít..." navrhnul.
"A nebo..." usmál jsem se tajemně a záměrně nedokončil větu.
"Nebo co?"
"Můžeš tentokrát přespat ty u mě, hm?"
"Aww, ty mě zveš k sobě? Hned na prvním rande?" začal se smát a já s ním.
"Moc si od toho neslibuj." našpulil jsem trucovitě rty a on se po nich natáhl, aby mě mohl políbit.
"A co kdybych tě teď pozval na drink a pak spolu něco vymyslíme, co?" znělo to neuvěřitelně romanticky, když mi to říkal.
"Tak to nemůžu protestovat..."

MEZI TÍM V PETEROVĚ LOŽNICI

Dvě roztoužená těla se k sobě naléhavě tiskla, vzrušení se nedalo ani zdaleka popsat... oba si uvědomovali, že to, co se mezi nimi vyvíjelo během nacvičování Shakespearovské hry nebyl jen pouhý přelétavý pocit, ale něco mnohem většího a hlavně lepšího. Svlékali jeden druhého, bez zábran sténali vzájemně svá jména a zahalili svá těla do roušky vášně.

Tentokrát to nehráli, ale doopravdy si ten chtíč mezi sebou vychutnávali. Peter se nemohl nabažit Martinových polibků, připadal mu tolik neviný. S obouma se zatočil svět, když jejich těla konečně splynula v jedno. Nikdo jim tenhle moment nemohl sebrat...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama