I'm Just Another Psycho... But Vengeance Is Mine! 6.

7. září 2009 v 13:49 | Blacklace |  I'm Just Another Psycho
Po chodbě byly slyšet kroky tlumené silným kobercem... nevěnoval jsem tomu pozornost, měl jsem pocit, že se každou chvíli zhroutím na zem. Vážně nevím, proč se mi najednou udělalo tolik špatně. Možná to je jenom z toho, že jsem se dlouho pořádně nevyspal.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě něčí hlas. Pootevřel jsem oči a málem nadskočil, když těsně přede mnou stál Nikki. Kurva, netuší jak jsem se ho děsně lekl. Nezmohl jsem se ani na odpověď, jenom jsem přikývnul, ačkoliv jsem tím úmyslně lhal.
"Vážně nepotřebuješ pomoc?" zeptal se, ale já byl tvrdohlavý, pořád jsem odmítal.

Nakonec, abych ho skutečně přesvědčil, tak jsem se pokusil dojít ke schodům, který vedly do mýho pokoje. K mý smůle se ale sešlo hned několik negativních faktorů, který mi to nedovolili. Zaprvý se mi motala hlava a všechno jsem měl tak trochu rozostřený. Za druhý uzel na ručníku začínal povolovat a za třetí jsem skoro padal k zemi.

Skvělý způsob, jak se před někým předvíst, co? Připadal jsem si víc, než trapně, na to se spolehnětě. Nikki mě na poslední chvíli chytil do náruče. V tu chvíli bych se nejradši propadnul do země. Prohlížel si můj obličej, nevím sakra proč...
"Zkoušel jsi nějaký drogy?" aha, tak teď mi to je jasný.
"N-ne." vykoktal jsem a znovu zavřel oči. Ani ve snu by mě nenapadlo zkoušet takový sračky... kromě cigaret a alkoholu, s tím už jsem zkušenosti měl. Ale tvrdý drogy, to vážně ne.
"No dobře, tak pojď... vezmu tě do pokoje." rezignoval nakonec a pomohl mi dojít až do mojí postele.

"hele já fakt netuším co to se mnou je..." zamumlal jsem, když odcházel. Nechtěl jsem ho zklamat... Věděl jsem, že drogy nenávidí a já skutečně žádný nebral. Mrzelo mě, že v jeho očích to je jinak. Neznal jsem žádný způsob, jak ho přesvědčit o svojí nevině. Je to tvrzení proti tvrzení a vlastně by mě to ani nemělo zajímat. Doufám, že Nikki není tak zabedněnej, aby si tvrdohlavě myslel svoje.
"Jo, já ti věřím." řekl když otevíral dveře, ale ani se na mě nepodíval. Škoda, jeho jiskrný oči by mě možná v tuhle chvíli trochu nakopaly...


Ani jsem neměl čas nad něčím pořádně přemýšlet, protože do pár minut jsem usnul. Tentokrát jsem měl štěstí a hrůzostrašný noční můry mi daly pokoj. Nepamatuju si, co se mi zdálo, ale probudil jsem se relativně v klidu, takže to zřejmě nebylo nic tak úděsnýho. Rozespale jsem se podíval kolem sebe... Bože, tak to jsem vážně trochu vytuhnul. Venku už byla tma. Má vůbec cenu vstávat? Asi ne... Znovu jsem se zachumlal pod peřinu a díval se skrz okno. Už jsem neusnul, ale nevěděl jsem, co bych mohl jít dělat, abych se tak nenudil. Všichni určitě spí, hraním na kytaru bych je akorát vzbudil. Nikki s Kat se určitě už vrátili do svýho hnízdečka lásky a nikdo jinej tu asi není... Tím myslím, že Slash tady taky asi nebude nastěhovanej natrvalo.

Ležel jsem na zádech a nepřítomně se díval do temně černých nebes nad postelí. Nepřišlo mi to strašidelný, spíš naopak... svým způsobem jsem se cítil chráněný a v bezpečí. Je to rozhodně lepší, než ta zkurvená cela, ve který jsem celý měsíce musel bejt. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. Napadlo mě, jestli tady Nikki nenechal to svoje černý kotě, ale to je asi nesmysl... A co ten 'půlnoční zahradník', jak ho pojmenoval Mick Mars? Zřejmě bych neměl riskovat noční návštěvu zahrady, bůhví, co by tam na mě kromě zahradníka čekalo ještě. Vlkodlaci? Upíři? Čerstvě vykopanej hrob? Tady je možný všechno a to mě svým způsobem děsilo... Co bylo v tom velkým mrazáku ve sklepě? Světýlko na něm jasně svítilo, byl zapnutej. Ale i přes to, že to byl obyčejnej, blbej, starej mrazák, na jeho víku byl vysací zámek.

Naskytovalo se nesčetně možností pro mojí fantazii a psycho myšlení. Nemám to v hlavě úplně v pořádku, přiznávám... Kdysi jsem někoho zabil, proto jsem taky byl v tý psychárně. Jenže nikomu se to nechtělo vyšetřovat, takže rozhodli o tom, že jsem pro společnost nebezpečný a musím se léčit. Hm, ty jejich léčebný metody vážně neměly chybu, řekl jsem si ironicky. Málem tam ze mě vymlátili duši, prej jako preventivní optření.

Posadil jsem se a zkopnul ze sebe peřinu, bylo mi pěkný horko. Přitáhl jsem si kolena k bradě a pohupoval se jako úplně vydepkovaný malý psycho. Vážně jsem se potřeboval uklidnit... Ty vzpomínky se vracely. Všechna ta krev, křik, policie, prudká světla... Jako špatnej film se mi to promítalo pořád znovu a znovu. Zabil jsem člověka. Chladnokrevně mu podříznul krční tepnu a nechal ho trpět. Ještě horká krev dopadala na moji tvář, na moje skoro nahé tělo. A teď je tady znovu... moje ruce byly od krve, všude na zdech bylo napsáno, že jsem vrah.

Cítil jsem úzkost, jak mě vězní ve svém náručí a nechce mě pustit. Bože, proč je všude tolik krve? K smrti ji nenávidím... Schoval jsem obličej do dlaní, abych to nemusel vidět, ale bylo pozdě. Rychle jsem vypadnul ze svýho pokoje do koupelny. Ne, už na sobě nikdy víc nechci mít krev. Stoupl jsem si pod sprchu a pustil na sebe ledovou vodu, abych se probral a přestal vidět to, co není. Já vím, že ta krev tam není... ale vidím ji, je jako opravdová. Měl bych zajít za psychiatrem a nechat si předepsat nějaký prášky, tohle není poprvý, co se mi to stalo.

Začala mi být zima, tak jsem vodu radši vypnul a zabalil se do měký osušky. Je to se mnou bledý... Podíval jsem se do zrcadla a bylo mi jasný, proč si Nikki myslel, že mi je špatně, byl jsem strašně bledej. Ale moment, Nikki u mě byl včera večer... Všechen čas mi splýval dohromady, vůbec jsem se neorientoval v čase.

Jenom s tím ručníkem, který jsem si nakonec uvázal kolem pasu jsem se šel podívat do kuchyně... doufám že tam je kalendář, nebo aspoň hodiny, začíná mě to děsit, jak se mi to všechno prolíná. Pomalu jsem sešel schody do přízemí a skoro poslepu došel do kuchyně. Proč se tady sakra svítí? Zamrkal jsem do náhlého ostrého světla a uviděl nějakýho chlápka, jak je opřenej o kuchyňskou linku a s hlavou nakloněnou na stranu se na mě dívá. To mám jako zase další halucinace, nebo je tenhle chlápek opravdovej?

Nelíbilo se mi, jakým způsobem se na mě dívá. Vyloženě si užíval, že před ním stojím skoro úplně nahej. Bylo mu to vidět na očích, měl v nich takovej hodně úchylnej výraz.
"Jak to že tebe ještě neznám?" ozval se jeho hlas... ježiši, takže to asi nebude halucinace. No to je teda úžasný.
"Buď vklidu, taky nevim kdo seš." oplatil jsem mu to, možná trochu nezdvořile, ale jeho drzej pohled mě prostě vytáčel.
"wiL Francis." představil se. "Budu s Alicem spolupracovat na remaku nějakejch skladeb, který si zadala nahrávací společnost." Hm, zvláštní týpek, toho vůbec neznám... asi to bude nějakej producent, nebo něco podobnýho. Na rockovou hvězdu byl relativně dost mladej. "A kdopak jsi ty?" zeptal se znovu tím svým tónem, kterej mi přišel nechutnej... Bože, jak vůbec se mnou může takhle mluvit, když jsem minimálně o 10 let mladší?! Přišlo mi, že to hraničí s pedofílií...
"Jmenuju se Dregen, jsem Aliceův syn." řekl jsem krátce a stručně. S tímhle chlápkem se fakt nechci bavit víc, než bych musel. Doufám že odsud co nejdřív vypadne.

Vedle lednice byl na zdi trhací kalendář... no sláva, konečně mám přehled co je za den a měsíc. 15.června? Období festivalů, koncertů a nespočetných show... myslím že budu v jednom kuse nalezlej na Sunset Strip. Kulatý hodiny ukazovaly tři hodiny ráno... spal jsem dost dlouho. Ale co tady dělá tenhle chlápek? Je mi dost nesympatickej, má skoro černý oči a drsnej hlas... Jestli to není ten pošahanej zahradník... Celý jsem se zachvěl, ale nedal jsem na sobě nic znát. Radši se vrátím k sobě do pokoje, to bude nejlepší.
"Počkej... kam jdeš?" jeho hlas byl najednou mnohem tišší a sametovější. Otočil jsem se k němu a spatřil, jak se usmíva. Projela mnou vlna děsu, když jsem uviděl, že má zbroušený špičáky jako nějakej zkurvenej upír... Víte jsem psycho, proto mě okamžitě napadlo, že je to skutečnej upír a chce mě zakousnout. Ale jaká byla skutečnost? Snad se to brzo dozvím... V tu chvíli se mi ale jakákoliv realita jevila zkresleně a přehnaně. Někdo by možná viděl podivnýho chlápka s ostrejma špičákama... Já jsem viděl upíra, kterej mě chtěl zabít...

Strach mě úplně ochromil a já se nemohl ani pohnout. Jenom jsem čekal, co ten chlápek udělá... bože, muselo na mě bejt vidět, že se bojím. Samozřejmě to tomu týpkovi jenom nahrálo do karet a na jeho tváři se objevil ještě větší úsměv. Nelíbili se mi ty jeho špičáky... chtěl jsem zdrhnout, ale nemohl jsem se ani hnout, bylo to jako v hororu. Černý vlasy mu spadaly do alabastrově bílého obličeje, ze kterého jasně vynikaly černě nalíčené oči a rty. Šel pomalu až ke mně, rukama mě vzal kolem boků a naklonil se k mému krku. Jenom jsem pevně zavřel oči a čekal, dokud mě nezabije... ale dlouho se nic nedělo.
"Kolik ti je let?" zeptal se a nehty přejížděl po mých odhalených zádech. Cítil jsem jeho horký dech na svém krku, havraní vlasy mi lehce přejížděly po tváři.
"Patnáct." řekl jsem tiše. Nenapadlo mě lhát, na to jsem byl příliš vyděšenej.

Chvíli byl sticha, jenom se mě dotýkal... nechtěl jsem, aby se mě dotýkal, zvedal se mi z toho žaludek. Celý jsem se třásl, chtěl jsem křičet, ale nemohl jsem... chtěl jsem utéct, ale nemohl jsem. Jeho ostré špičáky mi přejely po krční tepně.
"prosím..." zašeptal jsem a hlas se mi znatelně chvěl. "nechte mě na pokoji..." on se ale jenom zasmál.
"Měl jsi někdy sex?" zašeptal mi do ucha. Z tý otázky se mi chtělo zvracet. Ne, takhle to přece nemůže skončit! Rozhodl jsem se aspoň pro tentokrát lhát a na jeho otázku odpověděl kladně.
"Nelži." zasyčel a nehty zaryl do mojí kůže. Prosím, ať sem někdo přijde a pomůže mi... Snažil jsem se ho od sebe odstrčit, ale byl silnější. Prudce mě přirazil ke zdi, skoro mi vyrazil dech. Teprve teď jsem si uvědomil, jak moc je situace špatná.
"Odpověz, kurva!" chytnul mě pod krkem a výhružně ho stisknul.
"N-ne... neměl." řekl jsem rezignovaně a cítil, jak mě slzy pálí v očích. Nechci aby mě tenhle parchant zneužil, aby se mě dotýkal... zacházel se mnou jako s něčím nelidským... Nechci aby udělal další jizvu na mojí duši.

Ale zřejmě už je pozdě.
 


Komentáře

1 vasutka | Web | 7. září 2009 v 13:55 | Reagovat

krásný blog!

2 KirushinQa | Web | 7. září 2009 v 13:59 | Reagovat

super blog *_*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama