I'm Just Another Psycho... But Vengeance Is Mine! 4.

7. září 2009 v 13:47 | Blacklace |  I'm Just Another Psycho
Nikki se tam 'pral' se svojí přítelkyní, ale my jsme se co nevidět přidali. Kat byla za chvíli od hlavy až k patě barevná, jako my všichni dohromady... Teprve až když nás to přestalo bavit, tak jsme se rozhodli z toho zbytku barvy něco vytvořit i na zdech. Výsledek stál za to. Nikki si potřeboval utřít ruce, měl je celý od barvy... Napadlo mě, že by to vypadalo zajímavě, kdyby je otisknul na zeď. Působilo to fakt hororově, už jenom zbývalo správně umístit nábytek a dát na zdi nějaký plakáty.

Všichni jsme byli od barvy a potřebovali jsme sprchu, která tady ovšem byla jenom jedna. Mezi tím, co byl v koupelně Slash jsem jen tak kecal s Kat a Nikkim, protože táta se někam zdejchnul. Hrozně jsem těm dvoum přál, jak jsou spolu šťastný... mě takováhle láska nikdy nepotká.
Do sprchy jsem šel jako poslední, barva na mě byla úplně zaschlá. Než jsem odešel do koupelny, všiml jsem si že Nikki zašel do dveří s pentagramem společně s Kat. Asi tam je pokoj pro hosty, nebo tak něco.

Smyl jsem ze sebe všechnu špínu a s úsměvem jsem si znovu přemítal ty okamžiky, jak jsme se všichni vzájemně patlali tou hnusnou barvou. Bože.... tohle je rockový nebe a metalovej ráj. Když jsem byl konečně čistý, vypnul jsem vodu a znovu se nalíčil a usušil si vlasy. Jenže nastal problém, čistý oblečení mám ve svým pokoji. No jo, to přežiju. Jenom s ručníkem kolem boků jsem potichu otevřel dveře koupelny. Úplně jsem nadskočil, když jsem se na chodbě málem srazil s Nikkim, kterej kouřil cigaretu.
"Pozor mladej." řekl s úsměvem a takovým zvláštním pohledem se na mě díval. Když jsem ho míjel, cítil jsem jeho pohled v zádech. Radši jsem co nejdřív vyšel po schodech nahorů a v pokoji se oblíknul.


Sundal jsem igelit ze všeho nábytku a z podlahy... Jenom jsem zatím přemejšlel, kam co umístím, ale měl jsem v tom už skoro jasno. Zrovna jsem poslouchal 'Black Ice' když v tom mi do pokoje vešel Alice.
"Hele objednal jsem oběd, za deset minut tě čekám v jídelně." no, mohlo mě napadnout, že Alice asi nebude patřit k těm týpkům, který by doma vařili jako pečlivý hospodyňky. Vrtalo mi hlavou, že jsem u Alice neviděl žádnou ženskou... čekal bych, že ve svým věku už bude mít manžeku, třeba jako Ozzy, ale zatím se u něj v domě objevila jenom Kat. Vlastně... mít manželku, jako je Sharon mi přijde celkem vo držku, ona je fakt generál, drží nad Ozzym doslova železnou hůl.

Nechal jsem dohrát poslední skladbu a pak líně sešel po schodech dolů. Nepřekvapovalo mě, že všichni zůčastnění už seděli u stolu. Nikki ani Kat ještě neodjeli, rozhodli se zůstat přes noc. Doufám že má Alice železný zásoby Jacka, ale nepochybuju o tom. Ten stůl, u kterýho všichni seděli byl zkurveně dlouhej... bylo jedno, kdo si kam sednul. Všichni se dobře bavili, Alice probíral se Slashem nový album, na kterým se podíleli... Nikki se jako malý kotě tulil ke Kat, která měla na sobě jeho tričko, protože svojí bílou košili jí její drahocený přítel zašpinil při dopoledním malování.

Prostě dokonalá příjemná atmosféra... poprvý jsem si připadal, že sem aspoň trošku zapadám. Ale věděl jsem, že se sem nehodím. Tyhle lidi v životě něco dokázali, byli slavní, oblíbení... a já? Nesahal jsem jim ani po kotníky. Bylo to nádherný si s nimi otevřeně povídat, dělat s nima blbosti... Jako by byli úplně stejný jako já. Stejně potrefený a blázniví. Snad někdy v budoucnosti... budu jako oni.

Po obědě mě čekalo další z mnoha překvapení... Alice si umanul, že ze mě udělá nejlepšího kytaristu na světě. Koupil mi jednu z těch nejhezčích a taky nejdražích kytar, spolu s kombem a zesilovačem. Dlouho jsem na kytaru nehrál, ale když jsem po dlouhý době znovu hrábnul do strun, kupodivu se to dalo poslouchat. Slash si mě okamžitě vzal do parády společně s Nikkim... oba hráli na kytaru, ale mezi námi, Slash byl vážně borec, ten na kytaru válel naprosto senzačně. Nikki na ni hrál jen příležitostně, jeho vášní byla vždycky basskytara.

Celý odpoledne jsem se snažil se naučit pár novjech akordů a nějaký triky, který mi Slash zapáleně vysvětloval. Myslím že kdyby mi dělal soukromýho učitele, asi bych se fakt jednou stal nejlepším kytaristou... Ale momentálně se mi hlavou honily jiný věci. Uvažoval jsem nad tím, jestli bych někdy taky mohl mít svojí vlastní hudební skupinu, která by to někam dotáhla. Asi těžko... Neznám tady nikoho.

Ani o svém původu toho moc nevím. Akorát jsem si jednou ve svý složce přečetl, že jsem se narodil někde mimo Ameriku... Co když tam by mě čekala skutečná budoucnost? Co když právě tam na mě čekají takoví kumpáni, se kterými bych mohl stvořit nejlepší skupinu na světě? Je to všechno jenom o tom 'co kdyby'?... nic opravdového. Můžu o tom jenom přemýšlet, jsem naivní patnáctiletej kluk.

Po hodině a půl se všichni přesunuli do obýváku... byla to místnost, která hraničila mezi společenskou místností, obývacím pokojem a pracovnou. Všechen nábytek byl z tmavýho dřeva a všude bylo perfektně uklizeno. Sedl jsem si do jednoho z měkkých křesel, naproti mně si na pohovku sedl Nikki a Kat, na dalších dvou zbylých křeslech se pak usídlil Slash a Alice. Věděl jsem, že všichni už jsou čistý a drogy neberou, s výjmkou cigaret... I přes to ale Alice vytáhnul láhev Jacka Danielse. Nikdy jsem nepochopil, proč všichni slavní chlastaj jenom tohle, jako kdyby nic jinýho ani neexistovalo. Párkrát jsem Jacka pil, ale moc mi to nechutnalo.

Ale jak jsem předpokládal, na konferenčním stolku se objevila sklenička i pro mě, ačkoliv mi ještě nebylo ani 18. No jo, tak to přežiju... se nemůže nic tak hroznýho stát, maximálně to trochu přeženu a budu říkat nesmysly. Nikki najednou protestoval, že už mu není 20 ani 30 a že nemůže zase začít chlastat. Jo, jenže Alice ho začal překecávat, že jedna sklenička ho nezabije, ovšem Slashe ano... Všichni to zveličovali, že má problémy se srdcem, ve skutečnosti Slash pořád kouřil a občas se taky něčeho napil. Možná to pro jeho zdraví nebylo nejlepší, ale je to jeho věc.

Nikki se nakonec nechal přemluvit a nechal si od Alice jednu skleničku nalít. Po chvilce byli všihcni v dobrý náladě a konverzace se začínala rozvíjet...
Nechápu, jak se to stalo, ale najednou už byla venku tma, ani jsem to nepostřehl, jak nám rozhovor rychle ubíhal. Kat zapalovala vysoký bílý svíčky zasazený v kovových svícnech... Až morbidně to připomínalo kostelní svíce, nebo ty, který se dávaj k rakvi na kremaci. Světlo svíček jemně ozářilo celou místnost a atmosféra byla tím rázem ještě uvolněnější. Začínal jsem pociťovat únavu, ale ještě jsem tuhle úžasnou společnost nehodlal opustit.

Pořád mi přišlo, jako když z Nikkiho vychází strašně pozitivní energie, která mě dokáže zvláštním způsobem uklidnit... Já nevím, nikdy jsem to moc nezkoumal, ale občas, jako kdybych viděl okolo lidí světlo. Má různý barvy... je to taková aura jejich energie. Jo, asi to zní pošahaně, ale já jsem se smířil s tím, že jsem se jako psycho už narodil a nic s tím neudělám. Když jsem se na to víc soustředil, tak jsem tu auru skutečně dokázal vidět. Někteří lidé ji ale nemají, nebo jenom velmi slabou, která skoro nezáří.

Zajímalo by mě, jestli to je jenom další porucha v mým mozku, nebo tohleto vidí i jiní lidé... nikdy jsem perfektně nezapadal do kolektivu ani do společnosti, protože mi všichni říkali, že jsem jinej a divnej. Smířil jsem se s tím. Teď jsem si ale připadal, že nejsem jediný, kdo je trochu zvláštní... Možná jsem konečně našel svoje místo.

Ještě jsem tak chvíli sledoval lidi okolo sebe... Nikki si toho všimnul, upřeně se na mě díval. Doslova jsem cítil, jak se do mě propaluje očima, byl to nepříjemnej pocit. Pohled jsem mu na chvíli opětoval a snažil se mu naznačit, ať s tím přestane, ale on se jenom škodolibě usmál a nespouštěl ze mě oči.
"Hele asi už půjdu spát... jsem dost utahanej." řekl jsem směrem k tátovi a položil skleničku od whisky na stolek.
"Tak brzo?" divil se Alice.
"No, dneska jsem moc nespal, vážně už usínám..."
"Dobře, tak dobrou noc." odpověděl mi a dál se věnoval rozhovoru s Kat o nějakých tetování.
"Dobrou noc." odpověděl jsem a za sebou ještě uslyšel Nikkiho... "Doufám že přežiješ první noc v tom pokoji hrůzy."
"Bez obav." odpověděl jsem mu s úsměvem. Myslím že nemám důvod se tam bát... maximálně kdybych zase viděl toho týpka v tom plášti, jak se promenáduje po zahradě. To mi docela vrtalo hlavou...

Koupelně jsem se vyhnul obloukem, už jsem tam dneska byl dvakrát. Ve svým pokoji jsem ze sebe stáhnul veškerý oblečení kromě spodního prádla a unaveně padnul do postele. Ráno bych si asi měl trochu uklidit a rozmístit ten nábytek... takhle to tady vapdá fakt děsivě. Hlavně ty zdi, červená barva vážně působí jako krev. Ale zvyknu si tady, to vím určitě.

Už jsem skoro usínal, když v tom se otevřely dveře. Napřed jsem se šíleně leknul, ale rozhodl jsem se dál ležet tak, jak jsem byl. Třeba to je jenom Alice... Chvíli bylo ticho, pak jsem uslyšel kroky. Podle dalších zvuků mi sem někdo něco donesl. Asi tu kytaru, co jsem nechal dole. Někdo lehce přejel prsty po strunách, určitě to je moje kytara. Byl jsem zády otočený ke dveřím, nevěděl jsem, kdo to je.

Potom jsem zahlédl rychlý tmavý pohyb, přímo přede mnou... Asi nějakej stín, napadlo mě. Jenže vono to na mě koukalo! Ve chvílich jako je tahle se mi vážně chtělo smát nad svojí blbostí, protože po chvíli se ze tmy vynořilo malý černý kotě... Usmál jsem se a koukal na něj, jak se snaží vyskočit na moji postel. Člověk, co byl v mým pokoji ještě neodešel, takže jsem nehodlal riskovat, že se prozradí, že nespím. Bylo to moje tajemství... Nakonec se černýmu kotěti podařilo dostat až úplně nahorů. Vítězně přešlapovalo svými hebkými ťapkami po peřině a zamířilo k mému obličeji, kde čumáčkem naráželo do mojí tváře.
"Chico, kde seš ty zmetku černej?" ozval se tichý sametový hlas. Nemusel jsem dlouho uvažovat, komu patří.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama