I'm Just Another Psycho... But Vengeance Is Mine! 10.

7. září 2009 v 13:55 | Blacklace |  I'm Just Another Psycho
"Jsi v pořádku?" zaptal se mě Nikki...
"Měl bych se ptát spíš já tebe, ne?" vzhlédl jsem k němu a poprvé za tu dobu se mu podíval do očí. Vypadal, jako kdyby se nic nestalo... ve tváři měl hravý výraz, jeho oči zářily, tak jako jindy. Nerad to přiznávám, ale jeho nálada byla nakažlivá.
"No tak, já jsem přeživší, znáš mě." zasmál se a hned na to se rukou chytnul za břicho. Z úst mu uniklo bolestné zasténání... Kat, která vypadala, že je ještě stále na pokraji zhroucení ho okamžitě vzala za ruku a říkala mu, aby byl v klidu. Měla ho vážně ráda, bylo to vidět...
"Jsem v pořádku." ujistil jsem ho nakonec.
"Francis ti nic neudělal, že ne?" měl doslova napasaný na čele, že ho myšlenka na Francise ještě teď dost děsila.
"Ne, neudělal... V celém domě nikdo nebyl, akorát jsem venku našel Tommyho." Nikki sklouzl pohledem na svého nejlepšího přítele a usmál se na něj.

Už jsem zmiňoval, že mám něco jako šestej smysl, že jo? Možná že to byl jenom pocit, ale jako kdybych přesně viděl, že Nikki s Tommym vědí něco, co nesmím vědět já... Jako kdyby mu Nikki tím jediným pohledem naznačil, že to nesmí za žádnou cenu říct. Znáte ten druh pohledu, že jo? Byl to ale spíš jenom pocit, je přece blbost, abych věděl na co myslej druhý lidi... nebo ne? Kdybych tohle, co se mi děje v hlavě, někomu řekl, přesně vím, kde bych skončil... Dali by mě do psychárny s tím, že mám akutní schyzofrenii.

Jenom jsem tam u Nikkiho stál, ostatní na mě lpěli pohledem. Nemohl jsem věnovat pozornost ani tomu faktu, že v jedný místnosti jsem s těma největšíma rockovejma hvězdama... Všimli jste si někdy, jak je Vince Neil zakrslej? Možná že to tak nevypadá, ale on je vážně malej. Hodně se změnil od tý doby, co nejede na kokainu. Tahle droga je známá tím, že omezuje chuť na jídlo... a v době, kdy byl Vince na koksu, měl postavu jako bůh sexu, kterým ve své době skutečně byl. Teď už má postavu trochu zavalitější, ale ještě pořád je to ten blonďatej parchant s úžasným hlasem, kterej by mu kdekdo záviděl.


Připadal jsem si v téhle společnosti nechtěný... doslova jsem to cítil, když v místnosti zavládlo tíživé ticho. Chtěl jsem Nikkimu říct, jestli už můžu jít a podíval se na něj. Usmíval se na mě jako sjetej marihuanou.
"Co?" zeptal jsem se a koutky mi cukaly do úsměvu. Znáte ten pocit, je to prostě nakažlivý, když někoho vidíte se usmívat.
"Nic..." odpověděl a pořád mě sledoval. Měl jsem doslova slabost pro jeho úsměv... dokázal mě nabít pozitivní energií, nechápu jak.
"Nech toho, víš jak to dopadlo minule." vyhrožoval jsem mu a on se rozesmál.
"Někdy to můžeme zopakovat." mrknul na mě a tentokrát jsem se rozesmál i já. Nikdy nezapomenu, jak jsme na sebe v koupelně cákali vodu a on pak se mnou strávil zbytek večera... ne, nezapomenu to.
"Dobře, beru tě za slovo." řekl jsem a Nikki pokrčil rameny, jako že mu to je jedno.

"Uvidíme, kdo vyhraje tentokrát..." přimhouřil jsem oči a kouknul po něm. Bavilo mě ho takhle provokovat. Už jenom proto, že byl starší a měl by být moje autorita. Většinou to tak je, že si ke starším lidem nedovolíte to, co ke svejm vrstevníkům... ale u Nikkiho jsem si byl jistej, že na něj můžu bejt drzej a zkoušet to, co bych si třeba k Aliceovi nikdy nedovolil.
"Hele nebudu tě tady držet... klidně můžeš jít." řekl Nikki.
"To je v pořádku, stejně bych se teď doma asi bál." uhnul jsem očima a vzpomněl si, co všechno se tam stalo. Co když tam Francis ještě někde je?!
"Pro dnešek jsem najmul ostrahu a policie u nás bude 24 hodin hlídkovat, pro případ, že by se Francis vrátil..." ozval se za mnou Alice a dal mi ruku na rameno. "Měl jsi pravdu Nikki, když jsi mi říkal ať ho neberu do domu." stiskl mi Alice rameno - netušil jsem proč - a Nikki se díval někam za mě. Určitě na Alice...

Proč... proč se Nikki dívá... takovýmhle způsobem? Přísahal bych, že jsem mu na očích viděl strach. Pak mě Alice zase pustil a poodstoupil ode mě.
"Nebudeme Nikkiho rozrušovat..." řekl přísně a já pochopil, že je čas se rozloučit. Povzbudivě jsem se na něj podíval a pak odešel. Něco v Nikkiho očích mi ale nehrálo. Díval se tak zvláštně, jako by nechtěl uvěřit, zároveň jako by na něco přišel a k tomu se ještě bál... Tahle scénka byla vážně trochu divná. Nešlo mi do hlavy, co to mělo znamenat. Proč se Nikki na Alice podíval takovým způsobem? Znovu mě přepadl pocit, že vědí něco, o čem se já dozvědět nikdy nemám. Jako kdyby se všichni mezi sebou telepaticky domlouvali...

Tommy věděl něco, co jsem nesměl vědět, Alice taky... a všechno to mělo co dočinění s Nikkim. Sakra proč jsem si připadal jako figurka na šachovým poli? Jsem snad natolik nesvéprávnej k tomu, aby mě do toho mohli zasvětit?

'Jsi dítě, chovej se jako dítě... Jsi dospělý, chovej se jako dospělý...'

Se skloněnou hlavou jsem odešel v závěsu za svým otcem a poslušně ho následoval až do auta. Myslím že on byl co se týče vztahů o hodně odtažitější a chladnější, nebo prostě netušil, jak se má ke svýmu novýmu synovi chovat.
"Už se zjistilo, kdo to Nikkimu udělal?" zeptal jsem se, když jsem se poutal bezpečnostním pásem.
"Pravděpodobně to má na svědomí Francis, ale není to jistý, Nikki nic neprozradil." řekl s rozvahou, jako by přemýšlel nad každým slovem. Něco mi tady zavánělo průserem, ale nedovedl jsem přesně určit, co to je.

Domů jsme se vrátili okolo pěti hodin odpoledne... Venku bylo ještě krásně vidět, ale neměl jsem nikoho, s kým bych mohl jít na procházku, nebo zkoumat okolí. Od města byl náš dům daleko a navíc ho hlídala nějaká agentura a policajti pro případ, že by se Francis znovu objevil.
"Mohl bych na internet?" zeptal jsem se Alice, když jsme vystupovali.
"Jistě, v prvním patře je pracovna... poslední dveře v levo." proč se mi najednou zdál tak chladný?

Podle instrukcí se mi povedlo najít pracovnu. Chtěl jsem na internet jenom ze zvědavosti, co je ten Francis zač. Dnešek mi přišel extrémně pomatený... Ještě se podívám na psychology, který jsou v L.A.
Zapnul jsem notebook a než se úplně spustil, prohlížel jsem si malou útulnou pracovnu, která působila konzervativně a obyčejně. Čekal bych, že každá místnost tohoto domu bude doslova řvát originalitou a extravagancí... Na internetu jsem zadal Francisovo jméno, ale našel jsem jenom nějaký neurčitý informace. Chce to asi trpělivost, najít něco souvislýho...

Teprve po hodině usilovnýho hledání jsem našel nějakej blog, kterej byl celej o tomhle "šílenci". Dozvěděl jsem se něco o tom, jak byl v psychiatrický léčebně, jak úspěšný byl, než spadnul do drog... Neodolal jsem a pustil si nějaký jeho písničky a videoklipy. Doslova mě okouzlilo, jak normálně vypadá ve videu. Temná atmosféra ale i tak byla všude kolem něj, celá ta situace byla odrazem jeho myšlenek a depresí. Všiml jsem si toho, protože podobný stavy jsem znal. Myslím že to video se jmenovalo Krásný smolař (Beutiful Loser). Všechno, co tam vyjádřil by perfektně odpovídalo tomu, jaký skutečně byl. Temný, psychicky labilní, žádostivý, vášnivý... Děsilo mě, jak moc jsem se s ním po téhle stránce dovedl ztotožnit. Depresivní stavy, které byly ve videu zachycené, jako kdyby byly přesně vystřižené z mého života...

'Někdy mi příjde, že mnoho lidí na celém světě má naprosto stejné problémy, ale vždycky se najde jenom jeden, kterej to dovede prodat světu a pomoct těm ostatním.'

Moje vlastní slova mi zněla hlavou. Mohl jsem snad tehdy tušit, jak moc je to pravdivý? Vždycky se najde jenom jeden, kterej to dovede dobře prodat. A Francis takovej je... jenže kolik jeho fanoušků ho znalo z té druhé stránky? Ví jeho rodina vůbec o tom, kde je teď? Proč se o něj vůbec zajímám? Chtěl mě znásilnit, možná že i něco mnohem horšího, než jenom to, že by mě ohnul a vyšukal... Nechtěl jsem si ale raději domýšlet, co by mi mohl provést.

Tehdy, když mě nahého táhl do jednoho z pokojů, doslova jsem si už představoval ten nejhorší scénář toho, co mi všechno udělá... Nikdy mě ale nanapadlo, že by mohl zajít někam mnohem dál, než jenom ksexuálnímu obtěžování. Co když mě chtěl rovnou zabít? Měl bych Nikkimu zřejmě poděkovat... Zachránil mě před ním, ale nakonec sám nestihl včas utéct. Byla to moje vina... Neměl jsem vůbec chodit dolů do kuchyně, ačkoliv jsem chtěl vědět, co je za den.

Na chvíli jsem od těhle myšlenek upustil a zadíval se na obrazovku, kde běžel videoklip Deathclub.Šel mi z toho mráz po zádech, když jsem si uvědomil, že tohle všechno byla pouhá maska. Teď je z něj naprosto jiný člověk, chová se tak, jak chce, není to ten tichý elegantní muž s jemným vzhledem a temnou duší, hovořící klidem angličana. Neznal jsem ho ani zpola tak dobře, abych ho mohl soudit, ale i těch pár informací mi stačilo k tomu, abych si o něm udělal nějakej obrázek. Jak mohl ublížit Nikkimu? Oh ano, to se ptá ten pravej... vždyť jsem sám zabil člověka!

Ještě jsem chvíli sledoval nějaký videa různejch skupin... Všimli jste si někdy, že všechny moderní skupiny jenom kopírujou ty starší? Je to děsný, co se v tom hudebním byznysu děje. Nechtěl jsem se nad tím rozčilovat, tak jsem odešel pryč s hlavou plnou myšlenek a úvah. Ten Francis mi vážně ležel v hlavě. Na jednu stranu působil opravdu kultivovaně, způsobile a v rámci možností i normálně. Ale měl jsem s ním co dočinění osobně, nemůžu ho vnímat jako někoho s příjemnou povahou. Nejradši bych ho sám a osobně poslal do pekla! Myslím že lidi jako já nebo on si nemají co vyčítat... ale zkuste se na to podívat i jinak. Já neohrožuju svoje okolí, nejsem tak psychopatickej (ha ha). Možná to je otázkou času, ale prozatím z těch dvou zel je on to větší.

Zašil jsem se do svýho pokoje, neměl jsem náladu na nic a na nikoho. Štvalo mě, že přede mnou všichni něco tají a já nemám možnost poznat pravdu. Sedl jsem si na parapet a díval se z okna, jak se okolo našeho baráku hemží policisté v černých uniformách a neprůstřelných vestách. Jenom jsem je sledoval, domýšlel si, o čem se asi mohou bavit. Hledal jsem mezi nimi aspoň někoho, kdo by vypadal, že by se s ním dalo o něčem mluvit. Týpka, co poslouchá metal a co poslouchá disco od sebe rozeznáte spolehlivě. A i kdyby ne, tak to je vlastně jedno.... do prdele je můžu poslat vždycky. Ale po té skušenosti s Francisem, si zřejmě posílání do prdele hodně rozmyslím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama