How Could I Be So Wrong? 3.

7. září 2009 v 13:39 | Blacklace |  How Could I Be So Wrong?
"Já a strach?" snažil jsem se hrát překvapenýho, ale on mě prokouknul.
"Ještě mi říkej, že se nebojíš... vidím jak se ti klepou ruce." pobaveně sklouzl pohledem na moje dlaně, ve kterých jsem svíral zapalovač a neustále cvakal s jeho kovovým vrškem.
"Není to jak si myslíš. Je to vedlejší účinek Valia." zamumlal jsem smažíc se jakkoliv ovlivnit funkčnost svých rukou. Nesnášel jsem to... vždycky to přišlo v nejmíň vhodnou chvilku.
"Proč bereš Valium?" zeptal se najednou a díval se mi do očí. Zdálo se mi to, nebo jsem skutečně zahlídl starost v těch překrásných modrých očích? Radši jsem rychle zatřásl hlavou... to Valium zřejmě nemá jenom jeden vedlejší účinek. Už z toho začínám dokonce i cvokatět.
"Mám trochu problémy..." úmyslně jsem mlžil. Nechtěl jsem, aby věděl, že nemám jenom malý problémy, ale že jich je celá hromada. Byl jsem skoro na dně, ale okamžiky jako jsou tyhle mě svým způsobem posilovaly...


Skoro jsem úplně zapomněl i na to, proč jsem se zprvu tak bál... Jenomže tohle mi nevydrželo tak dlouho, jak jsem doufal, že vydrží.

Znáte ten divnej pocit, když víte, že vás někdo sleduje, ale bojíte se otočit? Přesně to jsem v tu chvíli cítil... Ačkoliv bylo venku vedro, protože bylo léto, znovu jsem na tváři ucítil ledový závan vzduchu. Všechny svaly v mém těle ztuhly a já cítil, jak mě polil studený pot. Krve byste se ve mně v tu chvíli nedořezali. Ten pocit, co mnou procházel byl silnější než všechno, co jsem kdy mohl pocítit. Chlad, který mnou prostupoval byl nepříjemný a mě se svíralo srdce. Neměl jsem sice šestý smysl, ale zato jsem cítil, jak za mnou něco stojí. Nevěděl jsem jak daleko... jenom jsem to jakýmsi způsobem cítil. Znovu se mi rozklepaly ruce... bál jsem se jako těsně před smrtí.

Dregen si toho skoro hned všiml. Nemusel to zkoumat dlouho a hned přišel na to, co mě tak vyděsilo. Pohled upřel někam za mě a zorničky se mu nápadně rozšířily... Každýmu tvorovi na zemi se rozšíří zorničky, když má strach. Chvíli se zdálo, že nad něčím přemýšlí... Nad čím může kurva teď přemejšlet?! Kdybych neměl nohy jako z kamene, okamžitě bych začal utíkat. On si mě k sobě ale přitáhl za poutka u kalhot a naklonil se k mému uchu.
"Neboj se... na nic teď nemysli." pošeptal tiše a začal mě lehce líbat pod uchem.

Z návalu nových emocí se mi okamžitě podlomila kolena, ale on mě pevně svíral v náruči. Rukama přejížděl po mých zádech a nepřestával mě líbat... Proč to kurva dělá? Čeho tím chce docílit? Toho, že nás ten přízrak za náma sejme, nebo co? Vůbec mi jaksi nedoházela ta pravá pointa nebo smysl... Nemohl jsem svoje myšlenky soustředit na nic jinýho, než na jeho jazyk na mým krku.

Nakonec jsem to nevydržel a sám ho začal líbat na rty... proti své vůli jsem ho donutil zasténat. Mohli jsme se tam líbat snad celých deset minut, ale mě to stejně přišlo jen jako pár vteřin. Zapomněl jsem na všechno kolem sebe. Dokázal jsem vnímat jenom to, jak úžasný to je se s ním líbat.
"Pojď ke mně do pokoje..." zamulal a vzal mě za ruku.

Neprotestoval jsem a nechal se odtáhnout do domu. Teprve až když mě povalil do křesla v obýváku, došlo mi, co se dělo.
"P-počkej..." vykoktal jsem ze sebe a uvědomil si, jak moc se mi zase třesou ruce. Dregen se posadil na opěradlo křesla a dal hlavu do dlaní.
"Promiň.... já tohle vůbec nechtěl udělat... Jenom... potřeboval jsem tě nějak dostat sem."
"Tak proč jsi to udělal? Nechápu to..."
"Myslíš že bys byl schopnej v tom stavu, v jakým jsi byl, klidně odejít sem, aniž by jsi dal najevo svůj strach?" podíval se na mě, ale bylo jasný, že vinu dává stejně víc sobě než mě.
"No.... asi ne. Vážně jsem měl strach."
"Víš, trochu jsem ti zalhal, když jsem říkal, že se mi tohle stalo jen párkrát..." najednou stichl. Nervózně si pohrával s prstýnkem na ruce a bylo na něm vidět, že dlouho hledá ta správná slova.
"A jaká je tedy pravda?" zeptal jsem se tiše a už předem se obával pravdy.
"Od tý doby, co jsem tady narážím na tyhle podivný bytosti..." zoufale si vjel rukama do vlasů. Vypadal v jednu chvíli tak zničeně, že jsem ani neměl chuť ho otravovat s dalšími otázkami... jenže jsem byl zvědavej a hlavně se bál...

"Mám se bát co všechno se teď bude dít?"
"Ne, to ne... Ublíží jenom když vycítí, že máš strach. Proto jsem udělal to, co jsem udělal... Omlouvám se za to." chtěl jsem vyhrknout, že se nemá za co omlouvat, že se mi to líbilo... Ale copak bych mu to mohl říct? Vypadal bych jako totální buzna...
"Jsem ti vlastně vděčnej, že jsi mě takhle zachránil...." koukal jsem se někam do prázdna a snažil se zbavit toho pocitu, že jakmile si lehnu do postele, že ty přízraky mě zabijou. Skoro jako by mi Dregen četl myšlenky a po chvilce odpověděl...
"Nemusíš se bát... Sem do domu nikdy nevkročí. A když s tebou budu já, tak se ti nikdy nic nestane..." nervózně jsem se zasmál. On má vážně vysoký sebevědomí.
"Oh, máš na to svoje metody, jak jsem si všiml..."
"Ještě řekni že se ti to nelíbilo..." otočil se ke mně uraženě zády, ale moc dobře jsem věděl, že to jenom hraje. Líbilo se mi, že se snaží situaci udělat uvolněnější.
"Nooo..." protáhl jsem schválně a dělal, že usilovně přemýšlím. Věděl jsem, že ho tím jenom dráždím... "špatný to rozhodně nebylo..." zasmál jsem se.

Pořád byl ke mně otočený zády a dělal, že mě neslyší. Rozhodl jsem se ho trošku pozlobit a stáhl ho k sobě do křesla... spadl mi přesně do klína.
"Ještě se pořád tolik bojíš?" popíchl mě a zavrtěl se tak, aby si mohl sednout. Dal mi ruce kolem krku a nadhodil štětkovskej výraz.
"Hodláš mě snad utěšovat?" zahihňal jsem se a uvědomil si, že jsem dal automaticky ruce kolem jeho boků, aby náhodou nespadl dolů.
"Kdybys chtěl, tak proč ne?" znovu se ozval jeho krásný smích... No jo, tak proč ne. Od něj se nechám utěšovat rád, protože před chvílí mě přesvědčil, že to vážně umí.
"Bude mi stačit když mě dneska nenecháš spát samotnýho, asi bych se fakt zcvokl..."
"Neboj, já bych asi taky dneska neusnul sám... Pokaždý když uvidim jednoho z 'nich' tak v noci nespím..."
"A co proti tomu pomáhá?" zeptal jsem se zvědavě.

On se jenom zasmál a rochu se zavrtěl na mým klíně, on to snad dělá schválně!
"Radši to nechtěj vědět..." sladce se usmál, ale hned na to se znovu rozesmál...
"Jen mi to řekni... já si to rád poslechnu." naléhal jsem na něj, ačkoliv mi jeho odpověď byla celkem jasná.
"Vážně bys to chtěl vědět?"
"Yeah."

Dregen se naklonil k mýmu oušku a přejel po něm zuby. Pak hlavu sklonil kousek níž a znovu mě začal líbat na krku... Jazykem kroužil po mojí krční tepně a jemně sál bledou kůži na mém krku. Slastně jsem zavřel oči a podvědomě sjel rukama z jeho boků na zadek. Když se ode mě odtáhl, skoro jsem ani nebyl schopnej říct pár slov souvisle, jak mě to rozhodilo... nebo spíš vzrušilo? On se na mě se zalíbením díval a provokativně si olízl rty, když se naše pohledy střetly.
"Takže tohle praktikuješ proti nespavosti?" zeptal jsem se trochu natvrdle... Ta otázka byla jako pěst na oko, jenže zkuste normálně přemejšlet, když vás někdo tak děsně vyrajcuje během pár minut.

Místo odpovědi jenom pokrčil rameny a zpátky se usadil tak, jak na mě seděl před tím.
"Promiň za to jak se chovám. Někdy si neuvědomuju, kde jsou moje hranice." promluvil po chvíli tiše a hlavu měl skloněnou k zemi.
"Neřeš to. Prostě se to stalo, čas nevrátíš..." mávl jsem nad tím, ale on se v tom stejně pitval dál.
"Jenže já po tobě nemůžu takhle vyjíždět! Zaprvý seš chlap a zadruhý jsi ženatej... To prostě nejde!" nervózně se zvedl z mýho klína a přešlapoval po místnosti.
"Hele netrap se tím... To že jsi mě líbal když jsem se bál mi nevadí ani v nejmenším. Myslím že bych tam totiž jinak asi stál až do soudnýho dne... A co se týče toho, co bylo před chvíli tak... Neměl jsem bejt zvědavej, to je celý." snažil jsem se tu věc zlehčovat, i když jsem věděl, že to jen tak nepůjde.

Proč by se mi jinak při jeho polibcích podlamovaly kolena? Proč toužím po tom vrátit ty okamžiky zpátky? Byly to přece jenom obyčejné polibky a doteky... nezáleží na tom. Snažil jsem se přesvědčovat sám sebe, ale tohle je marnej boj... Stejně nakonce zvítězí ten pocit, že to bylo správný, i když já tvrdím, že nebylo. Nic na tom nebylo a tečka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama