Hard & Heavy Like My Heart (part one)

12. září 2009 v 7:31 | Blacklace |  >Jednorázovky<
Kde bych asi tak měl začít? Je mi 17, jsem nezadanej, rodiče sou rozvedený... Bydlím na koleji poblíž umělecký školy, poslouchám Misfits, Nirvanu, Queen, AC/DC, Accept a plno dalších. Nenávidím všechny ty trapný zastánce hip hopu s rovnejma kšiltama, co si myslej, kdovíjak nejsou cool. A chcete říct pravdu? Oni nejsou cool. Jsou to jen dětičky, co si hrajou na písečku... Polovina z nich vživotě neslyšela Metal a když se jich zeptáte na největší legendy hudební scény, tak jim ani není blbý říct "Paris Hilton".

Nejednou jsem narazil na takový ty ubožáčky, co si myslej, kdoví jak nejsou hustý, když nosej na tričku fixou načmáraný anarchystický áčka... a když se jich zeptáte "Hele znáš Sex Pistols?" tak vám odpoví asi takhle: "No Jasně čéče, zrovna včea sem byl na jejich koncertě!" Musím se těm dementům jenom smát... Je to naprosto to samý, jako kdybyste řekli: "Včera sem v obchoďáku potkal Kurta Cobaina... má fakt sexy sestřih"



Na škole není nikdo takovej, jako já... Všichni vypadají jako z těch perfektních reklam. Poslouchají hip hop, jsou strašně cool a jsou to prostě ty největší borci planety... Barbie a Canové rozhodně nevymřeli. Všichni z nich se mi vyhýbají obloukem, protože nenosím značkový hadry, mám svůj vlastní vkus a nehodlám trpět jenom kvůli nějaký trapný módní vlně. Ale možná že se mi vyhýbají právě kcůli tomu jak vypadám... Můj mladší brácha Mikey mi vždycky říkal, že kdybych se svojí image šel do domova důchodců, polovina všech těch ubohých starých lidí by zemřela na infarkt.

No prostě jsem měl tak trochu image zombie, ale věřte mi, že sem se pokoušel vypadat jako upír a ne jako nějaká pošahaná mrtvola, co leze v noci z hrobu...

Vždycky mi byly sympatický moje oblíbený starý trička s nápisama mejch nejoblíbenějších skupin a těsný džíny, ve kterejch jsem měl jistotu, že budu mít sexy zadek. Pořád lepší tohle, než mít rozkrok u kolen a trapácký tričko s logem DC nebo Adio.

Ah, co bych v tuhle chvíli dal za takovou Sepulturu? Sakra, vždyť by mi stačili i Children Of Bodom... Musel jsem na koleji trpět s tím nejarogantnějším degenem z celý školy. Jmenoval se ještě ke všemu tak přitepleně a mimo to vlastnil ještě asi 3 další jména... Hm, jak vidno, nemá jenom trapný jméno... on je trapnej celej. Od rána do večera nosil na hlavě ten hnusnej rovnej kšilt, kalhoty tahal půl metru za sebou a v pokoji měl na zdech samý plakáty z PentHousu nebo Playboye...

Nesnášeli jsme se od prvního okamžiku... On byl hopík, já čistej metal a anarchie. Co se týče hudby, často jsme se kvůli tomu porvali. A nakonec to skončilo vždycky stejně... Každej jsme se zamkli ve svým pokoji a pustili si svoje oblíbený písničky na co největší hlasitost. U mě jednodznačně vítězil Ozzy Osbourne, s jeho nezaměnitelným hlasem... Párkrát jsem sice Franka zmlátil fakt ošklivě, takže už kvůli mně byl asi dvakrát na šití a jednou si odnesl zlomený zápěstí.

Nikdy ale neřekl, že sem to byl já, kdo mu to udělal... Tahal jsem ho na pohotovost celkem často, ale on vždycky řekl nějakou výmluvu. To se mě tolik bál? Někdy mě to samotnýho děsilo, když jsem si uvědomil, že jsem schopnej někomu tak moc ubližovat. Bál jsem se, abych tomu malýmu kreténovi neublížil nějak hodně... to by byl fakt průser. Roztržený obočí nebylo skoro nic... taky mi ho párkrát roztrhnul, tak sme si byli kvit.

Vždycky, když mě omrzelo všechno to vřískání ve stylu Korpiklaani, přehodil jsem to na Kurta Cobaina a jeho sladce depresivní písničky, u kterých jsem často usínal. Jasně, Ozzy a jeho nezapomenutelný balady mě taky vzaly u srdce, ale nejlíp se mi usínalo právě při Nirvaně. Za celej rok, co jsem s Frankem bydlel v jednom malým bytě na koleji, mi došla jedna zásadní věc... Nikdy nejezdí domů a nevodí si návštěvy. Pořád byl ve svým pokoji... Netušil jsem, co tam může tak dlouho dělat, ale vždycky, když si pustil ten šílenej Hip Hop, tak jsem měl sto chutí ho jít zaškrtit.

"Vypni ten hnus, nedá se to poslouchat!" zaječel jsem přes dveře.
"Drž hubu buzerante!" vypálil hned a prudce otevřel dveře, skoro mě s nima sejmul. Na to jak byl malej, měl teda pěknou páru.
"Přestaň držkovat, ty malej smrade... pamatuješ, jak to skončilo minule? 1:0 pro mě, puso..." připomněl jsem mu hnusným tónem a on protočil oči v sloup.
"A co mi uděláš tentokrát Wayi? Vojedeš mě? Tak jako toho blonďáka?"

On jedinej věděl o tom, že jsem gay... z nějakýho podělanýho důvodu to ale nikde nešířil. No jo, přiznám se... Sem teplej. A co? Jednou jsem se neovládl a v baru sbalil takovýho sladkýho blonďáčka. Zatáhl jsem ho k nám na kolej, kde bohužel byl i Frank. Nemyslel jsem, že by byl v pátek večer doma a tak jsem si ho ani nevšiml.

Vášnivě jsem se líbal s tím blonďákem a strhával z něj oblečení. Rozdali jsme si to přímo v obýváku, kde na pohovce seděl Frank... Ne, nelžu, fakt jsem si ho tam nevšiml. Asi jsme taky udělali pěknej hluk... Oba jsme sténali jako laciný kurvičky, nemluvě o tom, jak jsme naráželi do zdi za námi. Sakra, byl to jeden z těch nejlepších sexů v mým životě, škoda ale, že mi pak ten krásnej bloďák zdrhnul... líbil se mi. To, jak obmotal nohy okolo mýho pasu a já do něj tvrdě přirážel. Naráželi jsme do zdi za námi, lidi z vedlejšího pokoje z nás museli mít radost...

A tak co jsem měl odpovědět tomu dementovi na jeho pitomou otázku, jestli ho vojedu? Naklonil jsem hlavu na stranu a olízl si rty.
"Chtěl bys?" zeptal jsem se s lehkým úsměvem a čekal na jeho reakci.
"Tak to už radši vydržim poslouchat toho tvýho pošahanýho sebevraha Cobaina..."
"Ale ale ale... Kurvička Iero se bojí, že bych ho přefik?" opřel jsem se o dřevěný futra a zálibně se na něj díval. Byl fakt malinkej... a to, jak jsem ho posledně zmlátil ode mě nebylo pěkný, ale líbila se mi ta pomyslná nadvláda nad ním.
"Jo, bojim se... Nechci totiž chytit nějakou tu vaši buzní nemoc, víš?" prsknul naštvaně, protože moc argumentů mu nezbejvalo, pokud mi ovšem nechtěl dokazovat, že mu nevadí se semnou vyspat.
"Nežijeme v 15. stoletím, puso... Od čeho asi sou kondomy?" pozvedl jsem obočí a užíval si jeho bezmocnosti.
"Já s tebou do postele vživotě nevlezu Wayi! To bych si radši hodil mašli!" zaječel a pak do mě začal strkat. "Vypadni ty zmrdanej buzerante, di si šukat tu svoji pitomou blondýnu!" zavřískal a vykopl mě ven ze svýho pokoje. Hned jak to udělal se zamknul.

A překvapila mě pak jenom jediná věc... Když jsem uslyšel jak se z jeho pokoje místo typickýho Hip Hopu line sladká balada. Jedna z mých neoblíbenějších... Goodbye To Romance. Ale vždyť ten idot Iero ani nemůže znát pojem Heavy Metal!

Tenhle fakt mě pěkně vykolejil, protože najednou se Iero změnil... od základů. A já jenom koukal s otevřenou pusou. Místo velkých plandavých kalhot s rozkrokem u kolen začal nosit těsný černý džíny, který mu perfektně zdůrazňovaly štíhlou postavu. Trička s logy DC a Adio vyměnil za černý a těsný značkový trika s nápisy nějakých skupin, který sem znal jenom málo. Naprostej gól pro mě byl, když jsem ho jednou pozdě večer uviděl s tričkem, který na sobě mělo píču se třema čárkama... Logo skupiny Tří Sester. Musel jsem se začít jedině smát... Tak tohle se fakt povedlo.

Jenže to nebylo ani zdaleka všechno... Vlasy si obarvil na černo, stejně jako z pokoje nevycházel jinak, než s černými linkami kolem očí. Nechal si píchnout nos a ret... a na rukách se objevily první tetování. Všude nosil těžký stříbrný řetězy. Ne kolem krku, ale na kalhotech, nebo i na některým z jinejch kusů oblečení. Spodní prádlo značky Clavin & Klein vyměnil za nějaký, co sem blíž nezpecifikoval, ale byly na tom pentagramy.

Jednou ten malej degen vypálil z koleje někam na pařbu a já měl celej byt jenom pro sebe... A k mému štěstí si ten idiot zapomněl zamknout dveře od pokoje, takže cesty byly volně průchozí. Naposled jsem se nepatrně porozhlédnul a pak zapadl dovnitř.

Svoji postel měl povlečenou do jemného černého saténu, stejně jako zdi byly prvotřídně černé, ozdobené jenom pestrobarevnými plakáty těch největších metalových a rockových hvězd. Ve stojanu s cédečkami jsem neviděl žádnou Parisku ani Eminema... Byly tam originální desky Metallicy, Anthraxů, Misfits a plno jinejch... Takovou sbírku jsem mu mohl jenom tupě závidět...

Ale jak to sakra mohl za takovou chvilku stihnout? Vymalovat to tady, přestavět nábytek, změnit šatník a celej svůj styl... proč to ta zasraná děvka dělá?

Místo voňavky Davida Backhama jsem na něm ucítil něco mnohem tvrdšího, ale neuměl jsem tu vůni zařadit... A když jsem se na to všechno podíval s odstupem, napadlo mě, že mám na toho malýho idiota asi nějakej podvědomej vliv. Jednou, když jsem se vracel z hodiny výtvarky a odemkl dveře našeho bytu, místo písničky "Paris For President" tam na plný pecky řval song "Smoke On The Water" od Deep Purple... Mikeyho nejoblíbenějšího bandu.

Dveře Frankova pokoje byly rozcapený dokořán a on nikde... Mrknul jsem do obýváku, ale našel jsem ho až v kuchyni.
"Co tady děláš, Nemo?" říkal jsem mu Nemo proto, že vypadal jako malej emař a já to slovo neměl rád, tak jsem mu říkal prostě Nemo. I když jsem musel uznat, že vypadal neskutečně sexy, jako malej emař.
"Pokouším se vyrobit lektvar lásky, idiote!" řekl naštvaně a zakroutil hlavou.
"Takže ty se pokoušíš vařit, jo?" neubránil jsem se smíchu... bože, vypadal tak komicky.
"Bohužel se JENOM pokouším!" zaječel, když mu cosi na pánvičce blaflo plamenem... Ježiši to je idiot, já ho asi zabiju jestli tady všechno podpálí.

Když se mu plamen podařilo uhasit, unaveně si sedl na kuchyňskou linku a zapálil si cigaretu. Roztřesenýma prstama si ji držel u rtů, mezi tím, co si z kalhot setřepával mouku...
"Ty seš fakt Nemo... ještě že nemáš v dosahu řeznickou kudlu..." řekl jsem ironicky a odešel z kuchyně.
"Počkej Wayi!"
"Co zas?"
"Tohle ti mám dát od jednoho buzeranta z mojí třídy..." hodil po mě úhledně složený papírek a já ho zvědavě rozložil.

'22:00 v baru Blue Magic, buď tam.'

No wow, tak to je drsný... to po mě někdo tak moc touží?
"Od koho to je?" zeptal jsem se podezřívavě, protože sem nevěděl, že by u Franka ve třídě byl nějakej gay. Znal jsem akorát Jareda... ale pochybuju, že takovej sexy kluk by o mě měl zájem.
"Není důležitý od koho to je... hlavně abys tam byl."
"Počkej, tys to četl?"
"Copak mi je 13? Jasně že sem si to přečetl, magore..."
"Seš vadnej Iero, víš to?"
"Připomínat mi to nemusíš, ubožáku..." zakřičel za mnou, ale to už sem byl zalezlej ve svým pokoji...

Vrtalo mi hlavou, kdo by po mě chtěl, abych se s ním sešel... a ještě navíc ve vyhlášeným gay baru široko daleko. Nakonec mi ale zvědavost nedala a já tam zašel.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama