Fashion With Passion 9.

30. září 2009 v 18:35 | Blacklace |  Fashion With Passion

Seděl jsem u Olliho strašně dlouho... sledoval jsem ho a třídil si myšlenky. Ten sladkej princ občas něco zamumlal ze spaní, měl na tváři pár šmouh od černého líčení. Ale aspoň že už nebrečel... Neodolal jsem a jemně ho pohladil po hebkých blonďatých vlasech, které mu padaly do tváře. Jen něco zamumlal a usmál se.

Na moment jsem od něj odešel do svýho pokoje, abych si dal lajnu kokainu... k mýmu zděšení jsem zjistil, že už nemám ani gram. Ani jeden jedinej gram... jsem v háji, tohle nezvládnu. Začal jsem úplně vyšilovat, protože se začaly dostavovat abstinenční příznaky a já se děsně potil. Zatím jenom tohle, ale do půl hodiny nastoupěj křeče a já se nebudu moct ani pohnout. Absťák jsem zažil jen jednou a věřte mi... uděláte cokoliv, jen abyste se toho zbavili.

Když už jsem začal cítit silné bolesti ve svalech, dopotácel jsem se do Olliho pokoje. On je moje jediná záchrana...
"Olli... Olli, prosím, vstávej."
"Co je?" zamumlal rozespale, chvíli mu trvalo, než se zorientoval.
"J-je mi špatně." vykoktal jsem a doslova cítil, jak ze mě kape pot.
"Ježiši kriste..." uteklo mu ze rtů, když mě zpozoroval.

"Nezvládnu to..."
"Ale ne, zvládneš to Petere... jen klid, bude to dobrý." uklidňoval mě a jeho ruce na pár momentů spočinuly v mých vlasech. Pak mě vzal do náruče a odnesl mě do koupelny. Napustil velkou bílou vanu horkou vodou a ani se nenamáhal mě svlékat. Opatrně mě položil do tý horký vody, křeče trochu polevily, ale ne natolik, abych to zvládl. "Shhh, ještě chvilku vydrž, dám ti něco na bolest."

Odněkud vytáhl velkou bílou krabici s červeným křížem. Chvilku se v tom přehraboval, dokud nenašel ampulku s průzračnou tekutinou, kterou natáhl do stříkačky.
"Pujč mi ruku Petere." nenarážel na žádný odpor... v tuhle chvíli bych poslechl cokoliv, kdyby to mělo skoncovat s mým trápením. Pak jsem jen ucítil píchnutí jehly v předloktí a příjemné teplo, které se mi šířilo tělem.


Bolest přestala, cítil jsem se omámeně, jako kdybych si dal heroin, nebo něco silnějšího. Hlava mi spadla do zadu a já se hlouběji svezl do horké vody.
"Děkuju." zašeptal jsem, ačkoliv tohle jsem většinou ve zvyku nemíval.
"Není za co... hlavně že ti je líp." Olli mě hladil ve vlasech, zatímco já jsem pomalu usínal. Seděl na okraji vany, dával na mě pozor. "Možná bys měl už jít ven..." řekl po pár desítkách minut, kdy voda už dávno vychladla. Poslechl jsem ho... byl jsem úplně oblbnutý z těch medikamentů, který mi Olli vpravil do těla.
"Hele co to bylo za věc, cos mi dal?" zeptal jsem se, protože jsem se nedovedl skoro ani postavit. Je to podobný, jako když se proberete po narkóze.
"Neboj se, je to neškodný... jen jsem ti toho dal asi trochu víc než jsem měl."
"Co když mě zabiješ?!" vyděsil jsem se.
"Ne, to bych neudělal." usmál se mile a pomohl mi z vany.

Pak mě svlékl z mkrého oblečení a zabalil mě do osušky. Byl tak hodnej... Možná že o mě chtěl pečovat, jen to nechtěl vyslovit nahlas.
"Půjdeš dolů na večeři, nebo ti to sem mám donýst?" to se mi vážně ještě nestalo, aby mi někdo chtěl donýst jídlo až do postele... Olli mě chtěl mít pod dohledem, takže mě nepustil ke mně a trval na tom, že chce, abych spal u něj. Myslím že v tom nebylo nic víc, jen se chtěl ujistit, že budu v pořádku.
"Jsem v pohodě, půjdu s tebou." měl jsem na sobě jen běloučkej župan, ale bylo nás v hotelu málo, takže to nevadilo... nechtěl jsem se zbytečně oblékat.

Sedli jsme si úplně do zadní části jídelny, přidala se k nám akorát Kat, která byla zvědavá, co my dva spolu děláme u jednoho stolu. Olli se ke mně choval jako skutečný gentelman, byl dobře vychovaný.
Cítil jsem značnou nevolnost, po prvním absťáku... takže jsem toho moc nesnědl. Vím že bych měl, ale nebylo mi dobře. Modlím se aby to bylo co nejdřív za mnou.

****

"Je ti už líp?" zašeptal tichounce do tmy a hladil mě při tom po vlasech. Připadal mi jako starostlivý rodič, který se bojí o svoje dítě.
"Trochu." zamumlal jsem a jeho ruku jemně uchopil do svých dlaní. "Nechoď pryč." udělal jsem psí oči, protože mi bylo fakt mizerně.
"Nikam neodejdu." pošeptal mi a při tom se moc hezky usmíval. Držel jsem jeho hebkou dlaň a krátce ho hladil po hřbetu ruku. V pokoji byla úplná tma, jen pár svíček pomalu dohořívalo. Zítra by to už mělo být v pořádku. I ta tropická bouře by měla ustat.

"Tak jo..." pochuchal mi vlasy a zvedl se.
"Počkej, kam jdeš?" vzal jsem ho za ruku, nechtěl jsem, aby teď někam chodil.
"Budu spát na pohovce..." říkal to jako úplnou samozřejmost...
"Ne, nechoď prosím." žadonil jsem jako malé dítě, které ještě nechce jít spát.
"Chceš abych tu spal s tebou?" pobaveně se mi díval do očí a já si blonďaté pramínky jeho vlasů natáčel na prst. Jen jsem mu přikývl, na co zbytečná slova.

Sledoval jsem každičký jeho pohyb. Napřed se postavil a nechal bílý hotelový župan sklouznout ze svých ramen dolů na zem. Svíčky překrásně ozařovaly nahou siluetu jeho těla. Jediné, co na sobě měl, bylo upnuté spodní prádlo. Nespouštěl jsem z něj pohled... byl tak krásný. Sfoukl všechny svíčky v pokoji a já pak jen cítil, jak se odhrnula moje deka a on se zachumlal pod peřinu těsně vedle mě.

Celý jsem se třásl napětím, že jsem právě v posteli s tak nádherným chlapem... a překvapoval jsem sám sebe, protože to jediné, na co jsem myslel bylo to, že se k němu chci přitulit. Nic jiného... jen se nechat svírat jeho pevnými pažemi. Smět cítit vůni jeho hebkých vlasů a... být mu blízko. On se o mě tak hezky staral. Líp než moje mamka. A já... tohle mi vždycky tolik chybělo.

Osobní jistota... někdo, na koho se můžu kdykoliv spolehnout, o kom vím, že mě podrží, když budu potřebovat. Po nějaké době jsem se odvážil otočit se k Ollimu čelem. Byl vzhůru... I přes tu tmu jsem mu viděl do očí... leskly se. Temnou noční oblohu občas prořízly jasné blesky a v těch okamžicích jsem mu skvěle viděl do tváře.

Bylo mezi námi ticho, chvěl jsem se vzrušením a napětím... Tak moc jsem toužil se ho dotknout, ochutnat jeho rty. Přitisknout se k jeho horkému tělu a cítit na jazyku jeho chuť. Znát každou smyslnou křivku jeho těla... dotknout se sametu jeho pokožky. A dostat se spolu s ním až na vrchol blaha, odkud je ten nejkrásnější volný pád dolů...

Jemně jsem se dotkl jeho ruky, neucukl... na jeho rtech se objevil nádherný úsměv. Byl jsem strašně nesmělý, bál jsem se udělat něco víc... bál jsem se, protože Olli na mě mohl kdykoliv vyjet, mohl mě seřvat... vyhodit mě pryč. Stačilo šlápnout vedle...

Díval jsem se na jeho překrásnou tvář dokud mě nezmohl spánek. Bolelo mě celé tělo od toho absťáku... a bude to horší. Myslím že ještě než jsem úplně usnul, tak mě obejmul. Připadal jsem si v jeho přítomnosti jako malý kotě, který se rádo vyhřívá na sluníčku. Olli v sobě měl nějaký nádherný kouzlo... kouzlo, který mě přitahovalo a já mu nedovedl odolat. Proto jsem ho provokoval - abych upoutal jeho pozornost. Proto jsem ho tak rozčiloval - abych byl středem jeho zájmů. Proto jsem se k němu lísal jako kočka - aby se i on tak ke mně choval.

Ráno jsem se probudil do slunečného dne, balkónové dveře byly otevřené a všude byl cítit studivě vlhký vzduch po dešti. Na stolku u postele ležel stříbrný tác se snídaní pro dva. Tenké průsvitné závěsy povlávaly ve vzduchu a do pokoje dopadaly první ranní paprsky. Teprve pak jsem si uvědomil, že mě někdo objímá. Cítil jsem něčí jemné vlasy, jak mi dopadají na odhalená záda... něčí horké rty, jak laskají moji nahou kůži.

Takové probuzení jsem si vždycky přál... vedle nádherného milence, který by mi byl zároveň milujícím přítelem. Nemohl jsem uvěřit, že mě ten blonďatej princ líbá na zádech. Neudržel jsem ve svých ústech slastné zavzdychání, když jeho hebká dlaň sklouzla po mých bocích. Olli sebou překvapením trhl.
"T-ty už jsi vzhůru?" zalapl vyděšeně po dechu... zřejmě si myslel, že ještě spím.
"Dávno..." zasmál jsem se a on doslova zbledl zděšením. Ležel jsem teď na zádech a díval se mu přímo do jeho vyplašených očí. Byl tak krásnej. "Hezčí probuzení mi ještě nikdo nikdy nepřipravil." usmál jsem se na něj. "Vedle tak krásnýho prince bych se chtěl probouzet každý ráno." dodal jsem lichotivě a uviděl, jak se jeho tváře slabě červenají. Aww, že bych ho uváděl do rozpaků?

"Je ti už líp než včera?" zeptal se a uhýbal záměrně od tématu. Ale neměl jsem nic proti... bylo mi to příjemný, když mě ve sladký nevědomosti líbal na záda. Skutečně jsem si připadal jako jeho milenec.
"Docela jo... ale všechno mě bolí."
"Já vím..." zašeptal, ale jako kdyby on sám byl myšlenkami někde úplně jinde. "Uhm no..." konečně se probral, akorát se trochu zakoktával. "Za tejden to bude dobrý, uvidíš."

Užíval jsem si pocitu, že s ním ležím v jedný posteli... že mi je tak blízko.
"Musíme dneska vstávat?" hodil jsem psí oči a on se rozesmál.
"Konečně přestalo pršet, jdem fotit do terénu..."
"Radši bych byl tady..."
"Jsi jako malý dítě Petere..." zasmál se a pak mi utekl. Ne na moc dlouho. Jen vzal ze stolku snídani a položil mi ji do klína. Pak se vrátil zpátky ke mně a zachumlal se ještě pod deku.

Spolu jsme se nasnídali a já si neustále připadal jako v pohádce. Byla to vážně zábava... dělali jsme si drobné naschvály a tím jsme uvolnili napjatou atmosféru. Olli si kvůli mně na sebe vylil kafe... ne celý, ale jakoby omylem jsem do něj drknul a jemu ujela ruka. Oplatil mi to tím, že na mě fakt "omylem" nastříkal šlehačku. A takhle to šlo pořád dál.

Oba jsme se pořád smáli a snažili se toho druhého co nejvíc zapatlat a zašpinit. Olli nade mnou vítězil, vypadal jsem jako špatně uplácanej dort...
"Jak to teď ze sebe dostanu dolů?" ublíženě jsem se na něj díval a s těží přemáhal smích, měl jsem ve vlasech šlehačku... a nebyl jsem sám.

Olli si mě zálibně prohlížel, myslím že vím na co myslel. Pak se ke mně úplně spontáně sklonil a špičkou jazyka mi slízl čokoládu z krku. Zavřel jsem oči a v momentě se mu poddal. Cítit jeho jazyk bylo tisíckrát lepší, než mít vsobě všechny opiáty světa. Za chvíli mě pevně svíral v náručí a pomalu mi sál kůži na krku. Vzdychal jsem jako malá kurvička...

Oplácel jsem mu stejnou mincí a něžně z něj slízával dolů všechno sladké, co na jeho hebké pokožce ulpělo. Byly to jen úplně jemné a pomalé pohyby, doteky... nic hrubého, ani vášnivého. Chvěl jsem se vzrušením při pomyšlení, co všechno Olli dovede se svým jazykem. Naše rty se střetly jen na chvilku... byl to romantický polibek, jako dotek motýlích křídel.

Pak jsem v jeho očích opět zahlídl to zděšení... jako kdyby se vrátil do reality a došlo mu, že tu je se mnou. S namyšleným Peterem Londonem a ne se svým milujícím přítelem, který zemřel. Nevyznal jsem se v jeho náhlých pocitech... ale i přes to jsem jim toužil porozumět.
"Za dvacet minut se sejdem dole, doporučoval bych ti sprchu." škodolibě se zasmál a připlácl mi do vlasů šlehačku. Začal jsem se smát a nenechal to bez odplaty, znovu jsme se tam pošťuchovali, dokud opravdu nebyl čas vypadnout.

Jsem zvědavej, kde budem dneska fotit.
 


Komentáře

1 xXoXx | 30. září 2009 v 20:09 | Reagovat

...to já taky. :D

2 Saeko | 30. září 2009 v 20:49 | Reagovat

Rozkošnej dílek ^^

3 Frankovka | E-mail | Web | 30. září 2009 v 20:55 | Reagovat

Jéé tenhle díl je vyloženě sladkej!!! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama